Obě kyčle železné, to je paráda
Od 1.2.2011 jsem bilateralní. Třetí kyčel zaplaťpánbů nemám, kolena zatím fungujou bez problémů, tak jsem už snad doufám s operačním masochismem skončil
Nenastydl jsem ani jinak neonemocněl, takže jsem stejně jako před 11-ti měsíci nastoupil na II.ortopedii v Motole. Sestřičky skoro všechny stejné jako loni, vesměs velmi příjemné. Od doktorů jsem po loňsku už žádné informace nečekal (ani nepřišly), takže žádné zklamání.
Stejně jako loni jsem si preventivně vyčistil střeva klystýrem ještě doma, ten co dávají ve špitále mi připadá k ničemu. Zacévkování jsem odmítl, anestezii jsem nakonec volil jako loni celkovou.
Druhý den na sál. Na operačním sále, ještě než mě uspali, mně naměřili tlak 170/100. Vy se nás bojíte - řekl kdosi. Musím říct, že vědomě jsem vůbec žádný strach necítil, věděl jsem do čeho jdu, podvědomí je ale mrcha, to se bojí stejně.
Po probrání z narkózy noha dost bolela, byla jako dřevěná. Při operaci jsem krev nepotřeboval. Měl jsem ale v zásobě vlastních asi 650ml, která by se jinak vylila, tak mi jí druhý den nalili do žil. Nevím jestli to bylo tou krví, ale bylo mi mnohem líp než loni. To ale neplatilo o kyčli.
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Buď operatér řízl jinak (řízl víc, zatímco loni byl řez 13cm, teď je 17cm, čekal jsem, že bude letos kratší, ale opak je pravdou), nebo byla jiná konstalace hvězd, ale noha bolela a byla zatuhlá podstatně víc než loni. Když jsem poprvé vstal, nejenže jsem nemohl při chůzi zanožit, ale ani nohu narovnat. Byla pořád v přednožení, pokusy jí narovnat byly velmi bolestivé. Krotitelka, stejná jako loni, je sice jinak docela sympatická, ale že by mi pomohla s rozcvičováním, to ne, jen mi pořád vyhrožovala, že budu kulhat. Loni jsem tou dobou dávno šmejdil po špitále, teď díky bolesti jsem skoro nechodil.
Po 9.dnech jsem mě odvezli do rehabilitačního oddělení Na Pleši. Původně jsem chtěl na Malvazinky, ale objednání 2 měsíce předem je pozdě, na Malvazinky to chce aspoň 3-4 měsíce předem. Na Pleši místo měli a bylo to tam skvělé, vřele doporučuji. Ochotné sestřičky, celkově vstřícný personál, bývalé plicní sanatorium v lesích. Druhá polovina budovy je onkologie, tam to bohužel není moc veselé. Protože se mi rána pěkně hojila, směl jsem již po 14-ti dnech do bazénku. Je sice malý asi 5x4m, ale na to kopání nohama stačí, na konci ráchání pustí potiproud, takže člověk může i předstírat, že plave. Po prvním bazénu jsem byl jako zmlácený, i když jsem se skoro nepohyboval. Později to bylo už lepší.
Extenze - zanožení bylo pořád špatné, chodil jsem po 150m dlouhé chodbě sem a tam, bolelo to jak čert, pokrok prakticky žádný. Jinak bylo vše ok, ale extenze to byla tragédie. Zřejmě mi nohu trochu protáhli a stávající šlachy a svalová pouzdra byly najednou krátké. Ale asi po 10-ti dnech to začalo přece jen povolovat. Byl jsem Na Pleši standardní 3 týdny, jak je tady zvykem, ani jsem neměl zaječí úmysly.
Doma jsem se snažil každý den dát tak 3-4km v lese s fr.holemi. Vím, že bych je asi mohl zahodit dřív, ale doc.Trč je v tomhle dost konzervativní - tvrdí, že je lepší nohu nezatěžovat dřív než za 6 týdnů, to se kost plně skamarádí s implantátem a cementem v hlavici. Tak jsem si počkal až na kontrolu.
Po necelých 7-mi týdnech jsem byl v Motole na kontrole, udělali RTG, vše v normě. Ale jinak bylo všechno jinak než loni. Berle mám prý nosit ještě 4-6 týdnů, lázně žádné, jedině kdyby to po půl roce bylo ještě nerozhýbané. No šetřit se musí všude
Lázně většinou po BHR asi nejsou potřeba, ale je to příjemný bonus. Loni jsem byl v Bechyni, denně v bazénu, denně na kole, byla to bezvadná rehabilitace, platila to pojišťovna, tak proč ne. Letos si budu muset nechat zajít chuť.
Berle jsem začal odkládat hned po kontrole, ale letos to nešlo tak rychle. Teď je to něco přes 2 měsíce po, ujdu tak 10km bez, ale ke konci už jsou zvetšelé svaly dost unavené. Kloub dlouho pobolíval, teď konečně přestává. Loni jsem spal na operované straně už po měsíci, letos to pořád ještě není ono. Ale doufám, že se to všechno dostane za čas do normálu, jako u první nohy, i když to bude trvat trochu déle.
Ještě jedna zajímavost. Měl jsem oba svoje původní klouby stejné, ale železné jsou každý jiný, loni jsem dostal na pravý železo o průměru 54mm, letos na levý 58mm. Že by dávali to, co mají zrovna na skladě
Ale zase si říkám, větší má menší pravděpodobnost luxace.
Psáno v říjnu 2011
Zpráva plnorobota sedm a půl měsíce po operaci druhé poloosy.
Zatím se zdá být všechno ok a na svém místě. Před 14 dny jsem byl na kontrole, RTG v normálu, rozsah pohybů dobrý, takže žádné lázně. Lázně jsou příjemné, ale při podařené operaci BHR celkem zbytečné. Noha funguje dobře, ale stejně je pořád trochu nejistá, když jdu do schodů po dvou schodech, trochu pořád tahá. Ráno se snažím pořád trochu cvičit, některé krajní polohy už pomalu přestávají bolet. První noha šla do otáček rychleji, ale to byla pravá, tahle druhá je levá!
Na kole jsem začal jezdit asi 2,5 měsíce po. 3 měsíce po operaci jsem jel závod terénem asi 50km na Kokořínsku. Je to tam samá rokle, pořád nahoru a dolů. Mým cílem bylo dojet, to se mi podařilo, ale byl jsem poslední. (Moje tajné přání předposlední místo se mi nesplnilo.) Asi v 3,5 měsíci po op. jsem abslovoval průstup starým dolem s 10-ti patry na železnou rudu, kde se musí slaňovat a zpátky po laně pomocí blokantů. Noha sice protestovala, ale zvládla to. To píšu hlavně pro hasiče Patase, tyhle věci dají provozovat i jako plnorobot.
Potápět jsem se byl poprvé asi ve 4 měsících, dost to pak ale v noci bolelo, když člověk musí táhnout tu váhu, noha to cítí. Po dalším měsíci to ale bylo už dobré.
Asi po půl roce jsem byl v Krkonoších na polské straně, dělali jsme tůru na Sněžku, pak dolů. Skoro jsem vždycky večer nemohl chodit, ale druhý den to bylo zase ok. Dost mi to pomohlo, proto si myslím, že nohu je nutné rozumě přetěžovat.
Začal jsem taky chodit na stěnu, poprvé to zase bylo docela bolavé, pak se to srovnalo.
Takže resumé - pomalu ale jistě se to lepší - až to bude úplně nejlepší
Moje současná fotka
Přihlásit se
FAQ
Hledat
