CZ-SK Hip Resurfacing Group

Česko-slovenská otevřená diskusní skupina sloužící pro výměnu informací/zkušeností/názorů mezi všemi, kteří hledají odpovědi na otázky související s onemocněními kyčle(í) a hip resurfacingem jako alternativou ke klasické totální endoprotéze kyčle.
Právě je 08 bře 2021 11:18

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina




Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 
Autor Zpráva
PříspěvekNapsal: 11 bře 2012 20:48 
Offline

Registrován: 11 bře 2012 18:57
Příspěvky: 16
Dosavadní zážitky s operací BHR

Svojí porci Co-Cr-Mo s přídavkem C podle normy DIN ISO 5832-4 (Cobalt-chrom-molybden s uhlíkem) jsem obdržel v Motole na II.ortopedické klinice (doc.Trč) 2.3.2010.
Co se týče celkového dojmu ze špitálu: sestřičky skvělé, vstřícné ochotné (ty starší už tolik ne), jídlo ujde, čekal jsem horší. Kdo je zvyklý na zeleninu, ať si raději nějakou přinese, ta tu chybí. Co se týče doktorů, určitě umí a jsou to machři, ale bohužel v komunikaci s pacienty májí ještě hodně co vylepšovat. Svého operatéra jsem zahlédl při vizitě den před operací, pak už vůbec. Denní doktoři se jen mihnou. Při tzv.velké vizitě, která je 1-2x týdně je pacient jen jako exponát, který téměř nemá právo promluvit. Myslel jsem si naivně, že už se chovají k pacientům jako k rovnocenným partnerům, zatím ten pocit nemám.
Rehabilitace je zde stejná jako pro klasickou TEP, tak je líp si předem zjistit co si člověk může víc dovolit. Já to nevěděl, příště už budu chytřejší.
Zatěžování operované nohy je až do kontroly po 6-ti týdnech povoleno jen na 30%. Je to podle mě zbytečné omezení, protože čím déle člověk nohu šetří, tím horší je pak návrat k normálu. Jamka je do pánve brutálně zatlučená palicí a hlavice je vlepená cementem, nemá se tam v podstatě co uvolnit. Jinde zatěžují mnohem dřív.
Jizvu mám 13cm, což je příjemně málo. Měl jsem strach ze 2 věcí: ze zanesené infekce do rány a z porušení nějakého nervu. Obojí je OK, fuj to jsem si oddechl
Někdy mi cosi v kyčli přeskakuje, měla by to prý být nějaká šlacha, má se to časem srovnat.

Den-1: Příjem na lůžkové oddělení po předchozím nafasování fr.holí a konzultací s mladým doktorem na příjmu. Musel jsem podepsat spustu papírů souhlasů s tím, že nemocnice vlastně nenese žádnou zodpovědnost (asi běžná rutina). Anestezii jsem si vybral celkovou, nechtěl jsem při tom být, až mě budou sekat a vrtat. I když příště, kdo ví, jestli není lepší ta epidurální, byl jsem po operaci rozhozený ještě asi 3 týdny, kdoví jestli to nebylo tou celkovou narkózou. Večer mi nohu oholili, klystýr (já si raději udělal pořádný den předem doma). K večeru přivezli starého pána, kterému při cvičení vyskočila hlavice z jamky (luxace), nemohli mu to hodit zpátky, dost ho to bolelo. Druhý den mu to pod narkózou nahodili zpátky, nepříjemný úvod.
Den-0: operace. Před operací různé injekce do břicha na ředění krve, zacévkování (to se jim ale nepovedlo, asi se mi trubičkou trefili jinak, protože to hrozně bolelo a žádná moč neodtékala, tak mi to zase vytáhli a operace byla bez cévky), 2 kanily do ruky. Pak přesun na „Překladiště pacientů“ dost jsem se tomu smál. Na sále je chladno – kvůli infekci. Pak mi dali něčeho dýchnout a pak už nebylo nic…
Po probuzení na JIP jsem měl okamžitě veselou náladu. Cítil jsem se jak opilý ale bez alkoholu. Hned po probuzení jsem zkusil, jestli můžu hýbat operovanou nohou. I když jsem měl chodidlo ve fixační botě kvůli stabilní poloze, byl jsem schopný jí zvednout i s botou, to mi později nešlo. Pak začala pravá operovaná strana přicházet k sobě a začalo to bolet a já začal být zádumčivý. Operovaná strana byla jak dřevěná. Měl jsem pak velké problémy s čuráním, byl jsem zaseklý, nešlo to, až po několika hodinách jsem slavil úspěch.
Na JIP je člověk napojen na různé přístroje, často berou krev, každou chvíli se spíná automatické měření tlaku. Noc nebyla nic moc, byl jsem úplně rozhozený.
Den+1: Dopoledne ještě na JIP, už mi začínalo být trochu líp, ale stejně žádná sláva. Dopoledne ještě RTG a pak přesun na pokoj. Na jídlo jsem neněl ani pomyšlení, jen jsem pil a snědl nějaké ovoce. Odpoledne přišla poprvé rehabilitační sestra a začalo první statické cvičení na posteli. Najednou skoro vůbec nejde pohnout nohou některým směrem. Svaly nezabírají. Ale den ze dne se to výrazně lepší. Z operované rány ze mě visely 2 redony na odsávání krve z rány. Ležet se dá pochopitelně jen na zádech, nejsem zvyklý je to zpočátku utrpení.
Den+2: Poprvé jsem vyrazil o berlích. Nohu ale spíš vláčím, než že s ní chodím. Zatěžovat smíme jen na 30%. Je to rozdíl proti PP, ten směl už 2.den 100%. Tady v Motole bohužel BHR a klasickou TEP z hlediska rehabilitace nerozlišujou. Večer mě začala bolet hlava, teplota zvýšená, pulz rychlý.
Den+3: Sebrali mi konečně redony, takže je nemusím všude vláčet s sebou. Je mi líp, ale hlava bolí jak střep.
Den+7: Hlava stále bolí, zjistili mi nedostatek hemoglobinu, dostal jsem transfuzi ½ litru krve, bohužel cizí (neměl jsem svojí pro autotransfuzi, není to asi obvyklé, ale příště si jí asi nechám připravit). Po transfuzi se mi neuvěřitelně ulevilo, začínám líp spát. Předtím to moc nešlo.
Den+9: Vyndali mi stehy a pryč ze špitálu. Dal jsem na rady zkušených a nechal jsem se převézt do rehabiliťáku, mám ho asi 300m od domova. Bohužel standardních pokojů tady moc nemají, většina je nadstandardních s TV, což pro mě je podstandard, protože většinou musí člověk proti své vůli poslouchat program o který zrovna nestojí. Vydržel jsem tam asi týden, pak jsem usoudil, že to nemá moc přínos. 1x za den přijde „krotitel/ka“ a cvičí s člověkem asi půl hodiny. Jenže pak už cviky znáte a nůžete je dělat i doma v pohodlí. Má to drobný háček, musíte se k tomu doma přinutit, ale to stejně dřív nebo později přijde.
Den+15: Přesun domů. Ještě asi 10 dní se necítím v pořádku, občas mám tlak na prsou. Pak se to konečně všechno vrací k normálu. Doma cvičím co mám, asi po týdnu začínam na rotopedu, zpočátku bez zátěže, pak trochu přidávám. Asi 2-3x týdně docházím na rehabilitační cvičení. Doma taky začínám s masáží jizvy sádlem, jizvě to dělá dobře.
Kontrola po 6 týdnech. Byla vlastně až po 7-mi, protože nebyly termímy (kontola je v Motole vždy jen v pondělí). Podle mého názoru by se dal vyřídit po telefonu. Trvala asi 30 sec. Doc.Trč se podíval na RTG , který byl dělaný den po operaci. Řekl: to je v pořádku, můžete postupně do plné zátěže a bylo po všem. Naštěstí jsem nějaké informace vytáhl z mladého doktora při čekání. Další kontrola je za dalších 6 týdnů, ta prý už bude s RTG.
Po kontrole: jsem okamžitě zahodil 1 fr.hůl. Šlo to dobře. Tak jsem zkusil asi po dalších 3 dnech tu druhou jen tak nosit. Ale ouha, je to špatně. Svaly o kterých ani nevíte, že je tam máte a které drží boční stabilitu, zeslábly tak, že jsem po pár stech metrech bez berlí nemohl skoro chodit. Sotva jsem se dobelhal s tou jednou domů. Teď mám už asi třetí den kyčel bolavou namoženou, zatuhlou. Chodím s jednou fr.holí, držím jí obráceně jako vycházkovou hůl bez opory předloktí. Takže zatěžovat pomaleji, některé svaly ještě moc nesvalujou, když je člověk zanedbával. Doufám, že do týdne už budu chodit bez opory.




Informace z webu:

Rozcestník pro BHR (zmiňuje se o něm i PP)
http://www.activejoints.com/resurfacing.html


Odkaz na videa: http://www.surfacehippy.info/shvideos/videospostop.php
Zde jsou videa na to, co pacienti dokážou, operace, rozhovory s lékaři, sportovci s implantáty BHR

Odkaz na web kliniky Dr.D. McMinn (Birmingham, UK): http://www.mcminncentre.com/flash/
Tam jsou snad nejrozsáhlejší informace ohledně implantátů, materiálů, techniky. Ne vždy tomu člověk rozumí, ale aspoň něco se dá pochytit. Jsou tam videa z operací, videa co pacienti svedou po x-týdnech po operaci, přednášky se slidy. Ale taky animovaná videa rehab.cvičení!!!
Tady bych upozornil na 2 přednášky dvou odborníků, kdy každý obhajuje svůj směr. Dr.McMinn – směr BHR (Birmingham Hip Resurfacing) a Tim Band - směr ASR (Articular Surface Replacement). Jde sice v podstatě o totéž řešení, ASR ale používá mělčí jamky a odlehčené čepičky s kratším dříkem a jiný způsob cementování. Každý obhajuje svůj směr a způsob implantace a dokazuje, že ten druhý není dobrý. Vzhledem k tomu, že přednášky jsou umístěny na stránkách Dr.McMinn, vyznívá jeho přednáška přesvědčivěji, i když směr ASR označuje BHR za 3.generaci zatímco sebe (ASR) za 4. a 5.generaci.
Implantáty BHR vyrábí tyto firmy: McMinn, Corin, Wright Medical, ICON, Zimmer, Biomet, Smith&Nephew, Finsbury
Implantáty ASR vyrábí DePuy
Je zajímavé vědět, co dostanete do těla. V Motole na II.ortopedii používají implantáty ICON. Odkaz na firmu ICON: http://www.io-holding.com/englisch/oep_eng.html

Jen pro zajímavost:
Operace na klinice stojí cca 12000 liber (bez před a po operačních konzultací a RTG, ty se platí zvlášť).
Čekací doba na 1.pohovor je 2-3 týdny, operace pak následuje za 3-4 týdny. (Já jsem čekal v Motole 1 rok) . Doba pobytu v nemocnici je cca 7 dní.

Odkaz na web kliniky Dr.De Smet (Gent, Belgium): http://www.hip-clinic.com/
S touto klininikou má zkušenost autor stránek Pavel Procházka.

Dovolené aktivity podle Dr.McMinn (udávám to zde proto, protože v Motole takovéto informace nedostanete):
Řízení auta se doporučuje až po 6-týdnech (noha zpočátku nereaguje, jako před-op). Já jsem začal po 4 týdnech, ale jen pomaloučku na cestách bez provozu.
Zahradničení: 2 měsíce po-op
Golf: začít zlehka 4-6 měsíců po-op a pak postupně přidávat.
Tenis: začít zlehka 6 měsíců po-op a postupně přidávat.
Lyžování (zřejmě sjezdové): 1 rok
Běh a jogging: 1 rok (začít cca 11 měsíců po-op)

Kost by měla být kvalitní, proto je nutné pro toho, kdo bere pravidelně léky typu aspirin, vysadit 2-3 týdny před operací. Je dobré mít silné svaly kvůli rychlejší rekonvalescenci.

Omezení po operaci:
Den po operaci jsou pacienti povzbuzování k tomu aby vstali a začali chodit, což je prevence proti trombóze.
Prvních 6 týdnů se hojí měkké tkáně. Proto by se mělo vyvarovat extrémních rozsahů pohybu aby nedošlo k luxaci (vyklouznutí hlavice z jamky).
Po této době by se měly zvyšovat rozsahy pohybů. Plavání, různé cvičební stroje, rotopedy, pohyb bez tvrdých doskoků.
Plná aktivita je možná přibližně po 1 roce.
Co se týče životnosti implantátu, ta je v závislosti na operatérovi po cca 5-ti letech 96- 99.5%.
Jedno z hlavních rizik po BHR je zlomení krčku ½-1 rok po operaci. Později se někdy bohužel může stát, že kost krčku začíná mizet a krček se zužuje, což zase vede ke zlomení krčku, pravděpodobnost po 3 letech je asi 0.5%.
Otěr je minimální, za 15 let je to materiál o objemu 1 špendlíkové hlavičky.
Délka jizvy je u Dr.McMinn 9-15cm, průměrně cca 12cm. (Já jsem u doc.Trče obdržel jizvu 13cm)

Pokud jsem se dopustil nějaké nepřesnosti, omlouvám se, ne vždy člověk všechno z webu správně pochopí, nejsem v angličtině zas tak dobrý. Lépe si to přečíst a vyslechnout sám.




Doplněk:

Pavle, otče zakladateli, dík za přání. Připomnělo mi to výrok: „a hodně štěstí s tým pertinaxom“ z Jáchyma.

Ještě jsem si vzpomněl na pár věcí:
Doporučuju vzít si už do špitálu nafukovací cvičební míč „Overball“. Má průměr asi 20cm, dá se koupit ve zdravotnických potřebách. Mě stál 110Kč. S ním se dá cvičit na posteli, ale taky podkládat pod operovanou nohu, vkládat mezi kolena. Používá se polovyfouklý. Mě ho v Motole půjčila naše krotitelka na celou dobu pobytu, ale nespoléhal bych se na to. Jak jsem opustil Motol, hned jsem si ho obstaral. Spal jsem s ním a cvičil doma ještě dlouho po tom.

Pak takový malý návod pro ty, kteří mají RTG na CD (někde už nedělají klasické plastikové plachty, ale snímají to velkým snímacím čipem jako u digi-foťáků) a chtěli by převést snímek do běžného formátu např. JPG. Na CD bývá vlastní snímek soubor s příponou .DCM. Ten je pak zobrazovám speciálním programem cdviewer.exe. Pokud chceme převést do nejobvyklejšího formátu .JPG, lze použít tento postup:
Pomocí oblíbeného free multi zobrazovače irfanvew.exe tento DCM soubor otevřeme a zobrazíme a pak ho pomocí „Uložit jako / Save as“necháme uložit v jimém formátu (např. JPG). A je to. Pak lze RTG snímek zobrazit a vytisknout prakticky čímkoliv.

Objevil se dotaz, kde se dá otestovat snášenlivost těla s implantátem. Měli by to provádět na klinikách pracovního lékařství, já si to nechal otestovat na dermatovenerologické klinice ve FN Vinohrady. Nalepí vám na záda řadu proužků se vzorky, druhý den je 1.odečet, kdy se proužky strhnou, a za další 2 dny je finální odečet.

Začátkem dubna na ČR1 Radiožurnál byl večer v pořadu Handycamping tam jako host doc.Trč a hovořil o náhradách kyčelních kloubů. Podle jeho slov se u nás provede ročně 12-13 tisích náhrad, přičemž bývá tak 3-5% komplikací. Doba operace se pohybuje okolo 1 hodiny, doba čekání na operaci 8-12 měsíců. Průměrná doba pracovní neschopnosti je 6 měsíců, někdy až 1 rok. To mě připadá dost i když se člověk živí nohama.

Poté, co jsem začal zatěžovat naplno jsem zjistil zajímavou skutečnost, že operovaná noha je cca o 1 cm delší! Našel jsem pak někde na webu, že se to stává, protože operatéři nechtějí někdy ufrézovat tolik kosti, no a železná jamka a čepička jsou tam prostě navíc. No je to přeci jen lepší varianta než u klasické TEP, kde prý někdy dochází naopak ke zkrácení operované nohy a to i o 2-3cm.
Protože se časem chystám i na levou stranu, doufám, že mi to na ní provedou taky, abych měl obě haxny stejně dlouhé, jak tomu dosud bylo. Zatím nosím v levé botě podpatěnku, je to nezvyk mít najednou „jednu ruku (nohu) dlouhou“. Časem to asi ale vyhodím. Rehabiliťáci tvrdí, že 1cm je nic, to prý se „vsákne“. No uvidíme.

Ještě jsem si vzpomněl na oči. Po operaci se mi zhoršilo zaostřování na blízko. Asi po měsíci a půl se oči zase vrátily do stavu před operací..

Co se týče návratu do normálního života:
Po 8-mi týdnech po-op jsem nastoupil zpět do práce. Mám sedavé u PC, tak se to dá. V 8. týdnu po jsem zkusil plavání. Nejdřív opatrně, velmi lehce s ploutvemi v bazénu, docela to šlo. Prsa jsem se ale zatím bál zkusit kvůli žabím nohám. O týden později už jsem se odvážil i prsa, ale nohama plácám spíš pod sebou. Ale i tak se mi kupodivu podařilo podplavat skokanský bazén v Podolí (33m) a to jsem plaval pořád při dně – zpočátku pod věží v 5-ti metrech, pak v ve zbytku bazénu ve 3 metrech. Tak jsem až zas tak neshnil, když jsem byl o berlích, měl jsem z toho radost. Teď necelých 10 týdnů po-op jsem poprvé sedl na kolo, zpočátku jsem se zase bál, jak to půjde, ale šlo to, ujel jsem napoprvé 35km, hlavně v terénu, ale žádné velké krpály jsem radši nepokoušel.
Nasedání na kolo zatím řeším tak, že kolo sklopím k sobě tak na 45 stupňů, pravou operovanou pokrčím v koleni co nejvíc a celkem snadno jí převléknu přes rám před sedlem. Není to žádná krása, ale jde to dobře.
Svaly držící boční stabilitu při chůzi si už taky zvykly, i když zpočátku to bylo docela kruté. Ty jsou ale základ pro normální stabilní chůzi, takže zpočátku jsem se snažil obnovit hlavně ty. Lidé, kteří operaci odkládají tak dlouho, že nakonec chodí o berlích, tuto boční stabilitu ztrácí, takže po operaci, když bolesti zmizí, berle většinou stejně neodkládají, protože se cítí nejistí a labilní. Proto přátelé – s berlemi jen minimum času, protože čím dýl je člověk používá, tím delší je návrat, a někdy se uzavře úplně!
Já teď, když svaly už po námaze netuhnou, se snažím zvyšovat rozsahy. Konečně jsem schopen si natáhnout ponožku, zavázat tkaničku. Ale flexe a exteze (přednožení a zanožení) je stejně ještě pořád tragédie, zatímco abdukce (unožení) se mi výrazně zlepšila a co hlavně – nebolí v dorazu. Čeho se ale zatím bojím, a co mi nejde, je tréning noha přes nohu. Tím myslím položit si lýtko operované na stehno neoperované. Když provedu náznak, divně mi tam přeskakuje. Nerad bych vyluxoval - vyskočil z pantů. Jaké s tím kdo máte zkušenosti? Uvítal bych nějaké rady nebo doporučení.
Celkově, se zatím zdá, že se to železo doc.Trčovi povedlo, ale nerad bych do zakřikl. (Neříkej hop i když už jsi skočil - nejdřív se koukni, do čeho jsi skočil)
Toť zatím vše, mějte se.


Doplněk po 3 měsících po-op

Tak před týdnem jsem byl na kontrole po 3 měsících po-op, tentokrát mně nohu vyfotili, vše je jak má být. Kontrola tentokrát trvala skoro celých 5 minut. Objednal jsem se u doc.Trče už na druhou, levou – na únor 2011 – to abych byl symetrický. Ne že by to byl bůhvíjaký zážitek, ale vydržet se to dá , a mě nic jiného mi nezbývá, na krajích jamky je díky mohutným osteofytům už prakticky kost na kost, krajní polohy taky dost bolí.
Noha funguje docela dobře, stále se to zlepšuje, jak se zatěžují svaly. Rozsahy se postupně taky zvětšují, před pár dny jsem se poprvé asi po 10 letech dotkl čelem kolena, úžasný zážitek. O tom si u té tzv.„zdravé“ můžu nechat jenom zdát. Můžu si už taky opatrně přehodit nohu přes nohu, ale zatím to ještě bolí. Při chůzi si někdy musím vzpomenout, která že je to vlastně ta železná. Na kole jsem už schopen jezdit do krpálů na plnou zátěž, vyjel jsem např. na Třemšín (827m) nad Rožmitálem zcela bez problémů, místy jsem musel kolo i nést po balvanitých svazích. Noze to bylo fuk. Po kontrole jsem se poprvé odvážil na lezeckou stěnu, noha pak sice trochu bolela, ale šlo to. Bolí hlavně namožené svaly, které člověk zanedbává. Při lezení se noha zatěžuje pod nezvyklými úhly.
Úžasný je taky to, že mě při delším řízení auta už noha nebolí. Pravá noha je na plynu pořád v mírném napětí, dřív jsem docela trpěl a někdy si musel pomáhal přehazovat nohu z plynu na brzdu a zpátky rukou. A někdy jsem musel i občas zastavit a nohu rozhýbávat.
Příští víkend bych chtěl na Slapech pod vodu s přístrojem. U toho je nejhorší oblékání a svlékání neoprénu a pohyb na suchu se všema těma krámama co člověk na sobě musí navěšet,. Snad semi podaří do něj nasoukat. Jakmile je člověk pod vodou, je to už dobrý. Vrátila se mi schopnost vyrovnávat tlak ve středouší. Normálně s tím nemám problémy, ale když jsem byl úplně poprvé po operaci v bazénu, nešlo to ani náhodou, asi doznívání rozhození organizmu.
Jedinou pihou na kráse ale zatím zůstává stále při některých pohybech nepříjemně přeskakujícího čehosi uvnitř, asi šlachy. Nebolí to sice, ale nohou to přitom trochu škubne, někdy je to i slyšet. Děje se to hlavně při shýbání a následném narovnání. Člověk z toho má pocit, jako by to chtělo vyskočit z pantů, což je ale samozřejmě blbost. Snad se to časem ochodí, ošoupe, doktoři, kterým jsem se o tom zmínil, na to nic moc neřeknou. Ono se s tím taky nic dělat asi nedá.
Jizva je sice vidět, ale denně jí pořád masíruju asi 10 min. sádlem, takže bulky a srůsty v jizvě už jsou minimální. Snažím taky ráno cvičit a „zdravá“ noha mě při tom už bolí víc, než ta řezaná.
Příští víkend bych chtěl na Slapech pod vodu s přístrojem. U toho je nejhorší oblékání a svlékání neoprénu, pohyb po suchu. Snad semi podaří do něj nasoukat. Jakmile je člověk pod vodou, je to už dobrý. Vrátila se mi schopnost vyrovnávat tlak ve středouší. Normálně s tím nemám problémy, ale když jsem byl úplně poprvé po operaci v bazénu, nešlo to ani náhodou, asi doznívání rozhození organizmu.

_________________
Pavel M
BHR-pravá 3.3.2010 Dr.Trč Motol
BHR-levá 1.2.2011 Dr.Trč Motol


Nahoru
 Profil  
 
Zobrazit příspěvky za předchozí:  Seřadit podle  
Odeslat nové téma Odpovědět na téma  [ Příspěvek: 1 ] 

Všechny časy jsou v UTC + 1 hodina


Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 1 návštěvník


Nemůžete zakládat nová témata v tomto fóru
Nemůžete odpovídat v tomto fóru
Nemůžete upravovat své příspěvky v tomto fóru
Nemůžete mazat své příspěvky v tomto fóru

Hledat:
Přejít na:  
cron
Powered by phpBB® Forum Software © phpBB Group
Český překlad – phpBB.cz